„…Ve stínu temnoty jsou všechny věci jasnější…“

Nový článek z kodexu je tady! Poslední rasa odhalena... Rozhodně nezapomeňte přidávat své názory a komentáře...

Byla noc, černá obloha přikrývala vesničku Taer a pouze měsíční svit ozařoval temné uličky.
Dlouhovlasý muž se světlými vlasy kráčel okolo rozlehlého náměstí a do ticha tmy pronikalo pouze křupání drobných kamínků pod jeho nohama. Muž byl vysoké, plnoštíhlé postavy, oděn v černém hábitu s přezkou. Náhle z malých uliček vesnice zabočil směrem k mýtině u lesa. Kráčel po vyšlapané stezce a nechával po sobě stopy v rozbahněné zemi. Hvězdy jasně zářily nad jeho hlavou a nechaly se odrážet v jeho očích. Postava kráčela dál, směrem k malé chatce na okraji lesa.

Chladný noční vánek čechral muži vlasy, a z nebe začaly pomalu padat kapky deště. Ledabylým pohybem ruky si přes hlavu přehodil černou kápi, a mírným poklusem se dostal až k chatrči. Dvakrát zaklepal na dveře, když se z chatky ozvalo kašlání a za chvíli zvuk odemykání zámku.

V malé škvíře, která vznikla mezi dveřmi se objevila hlava starce. Měl vrásčitou kůži, do zapadlých očí mu padaly dlouhé, prošedivělé vlasy. Při pohledu na příchozího se mu rozjasnila tvář, a koutky úst vyjely vysoko nahoru. Na jeho věk až neobvykle rychlým pohybem naznačil muži venku aby šel dál.

„Buď zdráv! Ty musíš být ten, o kterém mi říkali. Poseď se, nedáš si šálek čaje? Anebo tady, mám tu ještě pečeni ze včerejška. Udělej si pohodlí, hned se vrátím…“

„U Eradana, venku je ale nečas! No nic, doufám, že ses pohodlně usadil. Vím přesně, proč jsi přišel – chceš slyšet příběh o Aedanovi, ale bez okras, přesně, jak to tehdy bylo. Nuže dobrá, ještě předtím, než začneme, se chci ujistit, že to opravdu chceš slyšet. – Ano? – Výborně, výborně, teď jenom kde začít, hm, á už to mám.....…“
-----------------------------